Nejlepší skladby Judas Priest: 50 let metalové historie

Nejznámější hity Judas Priest v 70. letech

Sedmdesátá léta byla pro Judas Priest jako výbuch sopky v metalovém světě. Všechno to začalo v roce 1974, kdy nám Rocka Rolla ukázala, že tahle parta z Birminghamu to myslí sakra vážně. Pamatujete si ten moment, kdy jste poprvé slyšeli ten charakteristický zvuk? To bylo něco!

Když v roce 1976 vydali Sad Wings of Destiny, metalová scéna se otřásla v základech. Victim of Changes - ta písnička vám prostě vezme dech. Začne pomalu, jako když se plížíte temnou nocí, a pak vás praští tou energií, že nevíte, co dřív.

A co teprve Diamonds and Rust! Vzít folkovou písničku Joan Baez a předělat ji do metalového hávu, to chtělo odvahu. Ale oni to zvládli tak bravurně, že se z ní stala jedna z nejlepších cover verzí všech dob.

Kdo by neznal motorkářskou hymnu Hell Bent for Leather? Ta písnička prostě voní benzínem a kůží. Když ji pustíte na plný koule, máte pocit, že sedíte na Harleyi a řítíte se noční dálnicí.

Better By You, Better Than Me ze Stained Class ukázala, že i metal může mít duši. A Breaking the Law? Ta se zrodila na sklonku sedmdesátek a dodnes rozburácí každý klub či stadion.

Delivering the Goods přinesla ten pravý metalový nářez - rychlost, sílu a neuvěřitelné kytarové duely Tiptona s Downingem. Evening Star zas dokázala, že i drsňáci mají něžnou stránku.

Celá ta éra byla jako divoká jízda na horské dráze. Od The Ripper přes Starbreaker až po White Heat, Red Hot - každá skladba přinesla něco nového, něco, co změnilo tvář heavy metalu navždy. A víte co? Tyhle písně zní stejně čerstvě i dnes, jako když je poprvé pustili do éteru.

Breaking The Law a další klasiky

Když se řekne Judas Priest, každému metalovému fanouškovi se okamžitě vybaví Breaking The Law. Tahle pecka z roku 1980 se stala doslova hymnou rebelů a outsiderů. Ten nezaměnitelný kytarový riff vám prostě vleze pod kůži a nejde vymazat z hlavy.

Na British Steel najdeme i Living After Midnight, která dokonale vystihuje atmosféru divokých nocí a metalových párty. Když se rozezní ty charakteristické dvojité kytary Tiptona a Downinga, není metalista, který by odolal.

Painkiller je pak úplně jiná liga. Rob Halford tady předvádí vokální akrobacii, ze které běhá mráz po zádech. Devadesátky odstartovaly pro Priesty novou éru a tahle skladba je toho důkazem - syrová, technicky dokonalá a naprosto nekompromisní.

You've Got Another Thing Comin' zase ukázala, že i tvrdá muzika může prorazit do mainstreamu. Vždyť kolikrát jste si při téhle písničce říkali nevzdám to, jdu do toho? Je to prostě hymna všech, kdo se nechtějí nechat životem srazit na kolena.

Turbo Lover překvapil synťáky a moderními prvky. Jasně, puristi kroutili hlavou, ale časem si všichni museli přiznat, že to funguje. A Electric Eye? Ta jako by předpověděla dnešní svět plný kamer a sledování. Mrazivě aktuální, co říkáte?

Hell Bent for Leather je pak esencí toho, co Priest představují - svobodu, sílu a nespoutanost. Když Halford vyjede na pódium na harleyi, víte, že tohle není jen muzika, ale životní styl.

Freewheel Burning dokazuje, že i v rychlosti a technické náročnosti může být krása. Kytarová sóla letí jak splašená a Halfordův hlas? Ten prostě nemá strop.

Turbo Lover a metalové hymny 80. let

V osmdesátkách přišli Judas Priest s naprostou bombou, která navždy změnila tvář metalu. Turbo Lover z roku 1986 nebyl jen další song - byl to totální průlom. Představte si tu odvahu - vzít klasický metal a naroubovat na něj syntezátory! A ten Halfordův hlas? Když poprvé zazpíval ten refrén, všem spadla brada.

Glenn Tipton a K.K. Downing tehdy vytáhli ze šuplíku kytarové syntezátory a spousta fanoušků nevěděla, co si o tom myslet. Jasně, někteří staří metalisté kroutili hlavou, ale postupně si všichni museli přiznat, že to prostě funguje. Dneska když Turbo Lover zazní na koncertě, celá hala šílí.

Freewheel Burning, Some Heads Are Gonna Roll a Rock Hard Ride Free - každá z těchto pecek má svoje kouzlo. Ta dvojitá kytarová stěna se stala legendární a inspirovala nespočet kapel. A ty texty? Svoboda, síla, rebelie - přesně to, co tehdy mladí potřebovali slyšet.

Málokdo ví, že právě v době Turbo Loveru kapela nejvíc experimentovala. Tom Allom za mixákem dělal hotové divy. Vzal syrový metal, přidal moderní prvky a výsledek? Naprosto čistý, vyleštěný zvuk, který zněl jako z budoucnosti.

Na pódiu to byla tehdejší show snů. Halford v kůži a cvocích, světla jak z jiného světa, energie na tisíc procent. Tohle období prostě definovalo novou kapitolu Priest. Dokázali se posunout dopředu a přitom zůstat sami sebou - a to je sakra umění.

Dneska už každý ví, že Turbo Lover patří do zlatého fondu metalu. Když si poslechneš ty instrumentální party, pochopíš, proč se z nich dodnes učí mladí muzikanti. Je to prostě nesmrtelná klasika, která zní fresh i po těch letech.

Painkiller jako přelomové album skupiny

Album Painkiller z roku 1990 je pro každého fanouška metalu něco jako svatý grál. Judas Priest tady totálně překopali svůj zvuk a vrátili se ke kořenům pořádně tvrdé muziky. Když si dneska pustíte titulní pecku Painkiller, okamžitě pochopíte, proč tahle deska způsobila takové zemětřesení.

Nahrávání ve francouzských Miraval Studios pod taktovkou Chrise Tsangaridese bylo něco výjimečného. Nový bubeník Scott Travis přinesl do kapely úplně novou energii - jeho dvojité kopáky a precizní technika posunuly Priesty do jiné ligy. Stačí si poslechnout skladby jako Hell Patrol nebo Metal Meltdown a je jasné, že tohle není žádná náhoda.

Rob Halford tady zpívá, jako by mu šlo o život. Jeho vysoké tóny vám prostě berou dech. Kytaristi Glenn Tipton a K.K. Downing spolu vytvořili na desce tak brutální riffy, že se z toho dodnes točí hlava. Není divu, že tohle album inspirovalo celou generaci power a speed metalových kapel.

A Touch of Evil ukazuje, že Priesti umí i zpomalit a vytvořit pořádně hustou atmosféru. Leather Rebel a All Guns Blazing zase dokazují, že rychlost a melodie můžou jít ruku v ruce. Night Crawler se svou temnou náladou vám pak vleze pod kůži a jen tak nevyleze.

Painkiller prostě změnil metalovou hudbu navždy. Když si uvědomíte, kolik kapel se tímhle albem inspirovalo, je to až neuvěřitelné. One Shot at Glory na závěr desky je jako třešnička na dortu - shrnutí všeho, co dělá tuhle desku tak výjimečnou.

I po třiceti letech zní Painkiller fresh a moderně. Je to jako dobrý bourbon - čím starší, tím lepší. Každý metalový fanoušek by měl mít tuhle desku v knihovničce, protože tohle není jen album - je to kus historie, která pomohla utvářet zvuk moderního metalu.

Balady a pomalejší skladby kapely

Metalová legenda Judas Priest nám během let ukázala, že umí nejen pořádně zaburácet, ale taky chytit za srdce. Beyond the Realms of Death ze Stained Class je prostě pecka, kde Rob Halford zpívá, jako by mu šlo o život - příběh člověka, který se uzavírá do své ulity, zasáhne každého, kdo někdy cítil samotu.

Pamatujete na Last Rose of Summer? Ta melancholická krása ze Sin After Sin dokazuje, že i drsní metalisti mají něžnou duši. A když už jsme u těch emotivních kousků, Angel z Ram It Down vás vezme na cestu od tichého šepotu až k burácející bouři citů.

Nemůžu vynechat Here Come the Tears z prvního alba Rocka Rolla - syrová, upřímná, prostě taková, jaká má pravá balada být. A když si pustíte Beginning of the End z Angel of Retribution, pochopíte, že tahle parta ani po letech neztratila svoje kouzlo.

Touch of Evil sice není klasická balada, ale ten pomalý, temný groove vám zaleze pod kůži. United z British Steel? To je hymna, co spojuje metalové duše po celém světě.

Night Comes Down z Defenders of the Faith vás vezme na cestu do vlastního nitra. A Worth Fighting For z Nostradamu? Tam Priest dokázali, že umí spojit metalovou sílu s orchestrální vznešeností.

Sea of Red z posledního alba Firepower ukazuje, že tihle metaloví veteráni pořád umí napsat baladu, co vám vyrazí dech. Všechny tyhle pomalejší kousky jsou důkazem, že Judas Priest nejsou jen o rychlosti a síle - jsou to mistři emocí, kteří umí vyprávět příběhy, co se dotknou duše každého fanouška.

Nejúspěšnější singly v hudebních žebříčcích

Metalová legenda Judas Priest nám už přes půl století servíruje jednu hitovku za druhou. Breaking the Law z roku 1980 se stal naprostou bombou - vystřelil na 12. flek v britské hitparádě a dodnes ho zná snad každý metalový fanoušek. Ve stejném roce nám nadělili i Living After Midnight, který se taky vyšplhal na 12. příčku v Británii a stal se rádiovou stálicí.

Album	Rok vydání	Významné skladby	Délka
British Steel	1980	Breaking the Law	3:58
Screaming for Vengeance	1982	You've Got Another Thing Comin'	5:09
Defenders of the Faith	1984	Freewheel Burning	4:42
Turbo	1986	Turbo Lover	5:33
Painkiller	1990	Painkiller	6:06

Když v roce 1982 vypustili do světa You've Got Another Thing Comin', v Americe to pořádně zahřmělo. Čtvrtá příčka v Mainstream Rock a platinová deska za album Screaming for Vengeance? To už je něco! Freewheel Burning z roku 1984 pak ukázal, že Priesti umí držet laťku pěkně vysoko.

Turbo Lover z roku 1986 se stal koncertním evergreenem a Painkiller v devadesátém roce všem připomněl, že tahle parta umí pořádně přitvrdit. Nesmíme zapomenout ani na jejich verzi Diamonds and Rust, která vystřelila na 14. místo britské hitparády.

I v novém tisíciletí to Priesti pořádně rozjeli. Revolution z roku 2005 a Halls of Valhalla z roku 2014 ukázaly, že tihle pardálové ani po letech neztrácejí dech. Heading Out to the Highway a Electric Eye se taky pěkně zapsaly do historie.

A víte, co je na tom všem nejlepší? I po tolika letech dokážou vydat pecku jako Lightning Strike, která chytne za srdce jak staré metalisty, tak mladou krev. Tohle není jen nějaká kapela - to je instituce, která definovala zvuk heavy metalu.

Koncertní verze písní a živá provedení

Během své dlouhé kariéry Judas Priest předvedli nespočet koncertních verzí, které doslova bouraly hranice mezi kapelou a publikem. Živá provedení jejich písní jsou jako elektrický výboj, který projede celým sálem, a když Rob Halford spustí svůj charakteristický řev, máte husí kůži.

Pamatujete si ten moment, kdy poprvé zazní první tóny Breaking the Law? Celý dav začne spontánně řvát refrén a energie v sále se násobí s každým taktem. Living After Midnight dostává na pódiu úplně nový rozměr - je rychlejší, syrovější a ještě víc nakopává.

Kdo někdy zažil příjezd Halforda na motorce během Hell Bent for Leather, ten ví, že tohle není jen koncert, ale pořádná show. Metal Gods burácí sálem s takovou intenzitou, že se vám třesou kosti. Na turné Firepower nám ukázali, že i po letech umí překvapit - jejich nové verze starých hitů zněly jako čerstvý vítr.

Electric Eye začíná majestátním intrem The Hellion, při kterém tuhne krev v žilách. A když se rozjede Victim of Changes, není to už ta samá píseň ze studiové desky - je to desetiminutová jízda plná nečekaných zvratů a Halfordových výšek, které se zarývají pod kůži.

Na festivalech parta přitvrzuje a servíruje jeden nářez za druhým. You've Got Another Thing Comin' zní jako demoliční koule a Heading Out to the Highway vás vezme na divokou jízdu. Občas ale umí překvapit i jemnějšími momenty, třeba když vytáhnou akustickou verzi Diamonds and Rust.

V poslední době jejich show není jen o hudbě - je to útok na všechny smysly. Halls of Valhalla s ohňostrojem a světelnou show? To musíte vidět na vlastní oči. A když spustí Judas Rising, pochopíte, že tahle parta se neztratila v minulosti, ale směle kráčí do budoucnosti heavy metalu.

Nejnovější skladby z posledních studiových alb

Metalová legenda Judas Priest nám i po letech dokazuje, že má stále co říct. Album Firepower z roku 2018 přineslo pořádnou dávku energie - titulní píseň vás prostě posadí na zadek. A ta Lightning Strike? Klasický Priest jak ho známe, s Halfordovým nezaměnitelným hlasem, co vám naskočí husí kůže.

Redeemer of Souls nás v roce 2014 vzal na výlet do severské mytologie s Halls of Valhalla. Dragonaut na začátku desky vám ukáže, že staří pardálové to umí pořádně rozjet. A když si pustíte Beginning of the End, pochopíte, proč jsou Priest mistry metalových balad.

Vzpomínáte na Nostradamus z roku 2008? To byl odvážný krok - spojit metal s orchestrem není jen tak. Prophecy vám ukáže, jak se dá klasický metal posunout do nových rozměrů. War zase dokazuje, že kapela umí přitvrdit, až vám budou brnět uši.

Současná sestava s Richiem Faulknerem a Andy Sneapem (který zaskočil za Glenna Tiptona) zní jako dobře namazaný stroj. Scott Travis s Ianem Hillem drží rytmiku jako švýcarské hodinky. A Rob Halford? Ten chlap je prostě fenomén - v jeho věku zpívá líp než leckterý mladík.

Dnešní zvuk Priest je jako kvalitní whisky - zraje, ale neztrácí říz. Nebojí se experimentovat s novými prvky, ale poznáte je od první vteřiny. Texty řeší věci, co hýbou světem, nejsou to jen prázdná slova o dracích a mečích.

Priest prostě dokázali, že heavy metal může zrát jako víno. Každá nová deska je důkazem, že tahle parta má metalové srdce na správném místě a ještě dlouho ho bude mít.

Jejich hudba je jako bouře, která otřásá nebem, každá nota je blesk a každý refrén je hrom.

Vojtěch Klement

Raritní a méně známé písně skupiny

Kdo by řekl, že legendární Judas Priest mají ve svém archivu tolik skrytých pokladů? Race with the Devil z roku 1974 je naprostá pecka, která nám ukazuje kapelu ještě před jejich velkým průlomem - syrovou, drsnou a plnou energie typické pro sedmdesátky. A když už mluvíme o raritách, Thunder Road je parádní ukázka toho, jak dokážou Priesti přetvořit cizí song k obrazu svému.

Osmdesátky přinesly pořádnou změnu zvuku, což dokazuje album Turbo. All Fired Up, která se na desku původně nevešla, je jako časová kapsula - syntezátory jedou na plné obrátky a energie z ní přímo sálá. A ta Fighting For Your Love? Sakra, ta by si zasloužila být na řadovce místo v archivu!

Kdo si poslechne Heart of a Lion, musí se divit, proč tahle technická lahůdka zůstala tak dlouho v šuplíku. Je to jako najít diamant v uhelném dole - prostě paráda! A když už jsme u těch diamantů, živák Diamonds and Rust z Long Beach '84 je absolutní nářez. To kytarové sólo vám prostě vezme dech.

Living Bad Dreams z éry Jugulator možná není tak známá, ale má svoje kouzlo. A Mother Sun? To je jako když vám někdo namíchá koktejl z klasického metalu a progresivní hudby - prostě něco, co od Priestů nečekáte, ale funguje to dokonale.

Z poslední doby stojí za zmínku hlavně Never Forget. Rob Halford tam předvádí, že jeho hlas je pořád jako zvon, a melodická linka vám vleze pod kůži. Tyhle skryté klenoty ukazují, že i po tolika letech dokáže tahle metalová legenda překvapit.

Coververze písní od jiných interpretů

Znáte ten pocit, když slyšíte cover verzi, která je možná ještě lepší než originál? Přesně tohle se povedlo Judas Priest s jejich legendární verzí Diamonds and Rust od Joan Baez. To, co začalo jako jemná folková balada, se v jejich rukou proměnilo v metalovou hymnu, při které Rob Halford ukazuje, co jeho hlas dokáže.

A co teprve jejich verze The Green Manalishi! Původní bluesrocková písnička od Fleetwood Mac dostala pořádnou metalovou injekci a upřímně? Dneska už si ji většina z nás ani jinak nedokáže představit. Je to, jako kdyby ta skladba celou dobu čekala na svoje pravé metalové já.

Když pak borci z Priest vzali do parády klasiku Johnny B. Goode, ukázali, že i rock'n'rollovou klasiku lze převléct do metalového kabátu. Na koncertech tahle verze vždycky zvedne lidi ze sedaček - však to znáte, když se spojí energie starého rock'n'rollu s metalovou silou.

Race with the Devil? To je další pecka, kde Priest ukázali, jak se dá spojit starý proto-metalový sound s moderním pojetím. A Better By You, Better Than Me? Ta má bohužel trochu hořkou příchuť kvůli tomu nešťastnému soudu v devadesátkách, ale muzikantsky je to majstrštyk.

Málokdo ví, že i jejich Grinder je vlastně cover. Priest ho ale tak dokonale předělali k obrazu svému, že to zní, jako by ho sami napsali. A když občas na koncertech vytáhnou nějaký nečekaný cover nebo předělají vlastní věc do akustična, je to důkaz jejich muzikantské všestrannosti.

Každá tahle coververze ukazuje, jak geniálně umí Priest vzít cizí písničku a udělat z ní něco vlastního. Přitom ale nikdy neztrácejí respekt k originálu - jen mu dají ten správný metalový říz.